Najít vesnici

bylo jednoduché, ani to nestojí za líčení.
Stejně to bylo stokrát líčeno, a ještě stokrát asi bude.
Skupina podivných hranatých budov bylo to první, co
spatřili. Hrubá blátivá cesta vedla ke trojici statků. Šeď
úsvitu nechala rozsvěcet slunce toho světa, které stoupalo
nad vrcholky hor. Byl to jasně žlutý kotouč, který zářil
dvakrát jasněji než naše slunce, a začalo se až příliš
oteplovat. Potom z podivné malé chatrče vyšla bytost, která
musela být pravým obyvatelem nového světa. Malá, růžová,
s chabým svalstvem. Bojovníci se ušklíbli jeden na druhého,
s vědomím, že pokud tohle reprezentuje rasu, kterou musejí
vybít, aby ovládli tento svět, vítězství bude záležitostí
okamžiku. Vyběhli ze svého úkrytu, vrhli se na vesnici a
pobili vše živé, na co přišli. Muži kladli chabý odpor, ale
ženy a děti se poddali masakru.