Vejít

do hradu bylo lehké, neboť prosperita téhle země,
která ji činila pro nás tak atraktivní, byla zároveň
slabostí Humanů. Stráže byly nepřipravené na naše vojska
proudící branami a přes hradby. Jejich muži se činili, aby
nás zastavili, tak dlouho jak jen mohli, ale naše převaha a
síla brzy zvrátily bitvu v náš prospěch. Vítězství by bylo
zajištěno, kdyby nepřijeli velcí jezdci. Jeli na hžbetech
svalnatých a šlachovitých bytostí, které pronikly našimi
šiky a způsobily více škody, než jejich jezdci. Tihle
rytíři, jak jsme je časem poznali, se spojili se zbytkem
vojáků a vytlačili nás z hradu. Každý náš útok byl odražen,
a byli jsme tlačeni zpět k průchodu, zpět do našeho světa.
Jakoby kouzlem se vždy ocitli za našimi zády, po našem boku,
na naší stopě. Taktak jsme dosáhli okraje kraje bažin, které
nyní obklopovaly průchod, a pohlcovaly naše uprchlíky do
svých temných hlubin.