Když pes ochotně plní všechny naše požadavky, tj. aport přináší, drží a na povel pusť odevzdává, vyžadujeme odevzdávání vsedě. Pozor, držení předmětu však nesmí být požadavkem usednutí předčasně uvolněno. V takovém případě jej opětovně lehkým potáhnutím za provázek nebo poklepem prstu oživíme.
Ve třetí části výcviku provázek na předmětu zkrátíme asi na 30 – 40 cm a odhazujeme jej volně. Jakmile pes předmět uchopí, opětovně couváme a psa přivoláváme, necháme usednout a předmět odebíráme. Provázek visící od předmětu z tlamy psa poslouží pro přinášení volných, neupoutaných předmětů. V této části také měníme předměty a přivykáme psa na různé tvary a váhu, změnu prostředí a prodlužujeme dobu mezi odhozením aportu a povelem k přinesení. Pokud je pes natolik vycvičený, že je možné ho odložit, ponecháváme ho na místě a předmět odnášíme na postupně se prodlužující úměrnou vzdálenost a po návratu psa pro aport vysíláme. Toto cvičení považuji za velmi účelné, neboť značně tlumí budoucí možný návyk psa na příliš „radostné“ uchopení odhozeného předmětu a nedostatky z toho vyplývající (nadhazování, překusy apod.) a navíc získávám předběžnou přípravu pro vysílání vpřed i vyhledávání neviděných nebo ztracených předmětů. O zařazování psa k noze po odevzdání aportu se nebudu zmiňovat, neboť je cvikem ovladatelnosti.
Pokud se v některé z uvedených částí výcviku vyskytnou problémy, je vhodné se vrátit k etapě předcházející.
Ve třetí části výcviku provázek na předmětu zkrátíme asi na 30 – 40 cm a odhazujeme jej volně. Jakmile pes předmět uchopí, opětovně couváme a psa přivoláváme, necháme usednout a předmět odebíráme. Provázek visící od předmětu z tlamy psa poslouží pro přinášení volných, neupoutaných předmětů. V této části také měníme předměty a přivykáme psa na různé tvary a váhu, změnu prostředí a prodlužujeme dobu mezi odhozením aportu a povelem k přinesení. Pokud je pes natolik vycvičený, že je možné ho odložit, ponecháváme ho na místě a předmět odnášíme na postupně se prodlužující úměrnou vzdálenost a po návratu psa pro aport vysíláme. Toto cvičení považuji za velmi účelné, neboť značně tlumí budoucí možný návyk psa na příliš „radostné“ uchopení odhozeného předmětu a nedostatky z toho vyplývající (nadhazování, překusy apod.) a navíc získávám předběžnou přípravu pro vysílání vpřed i vyhledávání neviděných nebo ztracených předmětů. O zařazování psa k noze po odevzdání aportu se nebudu zmiňovat, neboť je cvikem ovladatelnosti.
Pokud se v některé z uvedených částí výcviku vyskytnou problémy, je vhodné se vrátit k etapě předcházející.

<< Home