Válečník je šermíř, voják, rváč. Žije a umírá se svou znalostí zbraní a taktiky. Válečníku najdeš v první linii každé bitvy, kterak bojují tělo na tělo s monstry a padouchy. Dobrý válečník musí být silný a zdravý, pokud chce přežít.
Paladin je bojovník neohrožený a odvážný, příklad všeho dobrého a pravdivého. Stejně jako válečník je paladin mužem boje. Paladin ale žije svými ideály spravedlnosti, čestnosti, poctivosti, zbožnosti a rytířskosti. Snaží se být živým příkladem těchto ctností, takže se od něj ostatní mohou stejně tak poučit, jako mít z jeho činů užitek. Kromě síly bojovníka potřebuje paladin také kouzlo osobnosti, charismu, aby mohl na své okolí působit.
Hraničář je bojovník a lesák. Je cvičený se zbraněmi, má znalosti stopování a dobře se vyzná v divočině. Hraničář často chrání a vodí počestné pocestné. Hraničář musí být silný a moudrý, aby žil naplno.
Kouzelník: kouzelník se snaží být mistrem magických energií, tvaruje je a vyvolává jako kouzla. Aby to dokázal, studuje podivné jazyky a tajemná umění a spoustu svého času tráví magickým výzkumem.
Kouzelník se musí spoléhat na svou znalost a rozum, aby uspěl. Kouzelníci se málokdy potulují světem bez jednotky bojovníků.
Protože existuje několik typů (nebo také škol) magie, existuje několik druhů kouzelníků.
Mág studuje všechny typy magie a učí se mnoho různorodých kouzel. Jeho široký záběr mu umožňuje dobře se uplatnit v životě dobrodruha. Iluzionista je příkladem, jak se může kouzelník specializovat v jedné škole magie, v jeho případě iluzích.
Kněz: Kněz dohlíží na duševní potřeby komunity nebo oblasti. V Hráčově příručce jsou popsány dva druhy kněží – klerikové a druidové. Další typy může PJ vytvořit tak, aby zapadaly do jeho tažení.
Klerik je typický kněz (jakékoli víry), který se stará o potřeby společnosti. Je zároveň ochránce a léčitel. Není ale úplně defenzivní. Pokud zlo hrozí, klerik je dobře připravený na útok proti zlu.
Druid je volitelné povolání, příklad, jak může být kněz upraven, aby zapadnul do určitého prostředí. Druidové slouží přírodě a neutralitě, divočina je jejich společnost. Používají své speciální schopnosti, aby bránil přírodu a aby ve světě zachovával rovnováhu.
Darebák: darebáci (tuláci, rošťáci… anglické slovo rogue nemá přesný ekvivalent - překladatel) se dají najít na celém světě, kdekoli, kde se scházejí lidé a peníze přecházejí z ručky do ruky. I když se většina z nich zajímá jenom o co nejsnazší shromáždění co největšího bohatství, někteří mají ušlechtilé cíle, používají své schopnosti k napravení nespravedlnosti nebo pomáhat svými schopnostmi družině dobrodruhů.
Existují dva druhy darebáků: zloději a bardové.
Aby dosáhl svých cílů, ať už dobrých či zlých, zloděj je zkušený vykradač. Mazanost, hbitost a kradmost jsou jeho puncem. Jestli použije svůj talent proti nevinným kolemjdoucím nebo bohatým obchodníkům, nebo proti utlačovatelům a příšerám, to už závisí jenom na něm.
Bard je také darebák, ale od zloděje se v mnohém liší. Příjemná a šarmantní osobnost je jeho síla. Světem prochází především díky svému důvtipu. Bard je talentovaný hudebník a chodící skladiště drbů, příběhů, balad a lidových zkazek. Na svých toulkách se naučí od téměř všeho alespoň něco. Je to takový všeuměl, ale není v ničem mistr. Ačkoli průměrný bard bývá pěkný lotr, jejich písně jsou vítány téměř všude.