Válečník 1:

Otevři ho velmi opatrně.
Klerik: Nadzvedávám ho o pár palců a pomalu ho odsouvám. Vidím něco?
PJ: Tvoje hlava je stále pod úrovní otvoru, ale na jedné straně vidíš kalné světlo.
Válečník 1: Nadzvedneme ho, ať se může podívat líp.
PJ: OK, tvoji přátele tě zdvihají do místnosti . . .
Válečník 1: Ne, ne! Nadzvedáváme ho jenom tak vysoko, aby viděl dovnitř.
PJ: OK, nadzvedáváte ho o stopu výš, každý držíte jednu nohu. Kleriku, vidíš další tunel, skoro stejný, jako ten, ve kterém jste, až na to, že na jedné straně končí. Asi deset yardů od tebe je vchod, ve kterém svítí slabé světlo. Od otvoru, ve kterém jsi, vede ke vchodu řádka bahnitých stop.
Klerik: Fajn. Chci, aby šli válečníci první.
PJ: Jak tě sundávají zpět na blok, všichni slyšíte bručení, šplouchání a cinkání zbraní, které přichází z tunelu. Rychle se blíží.
Klerik: Nahoru! Nahoru! Strčte mě do díry! Chytám se okraje a vytahuju se nahoru, pomáhám vytáhnout ostatní.
(Všechny tři postavy se vyškrábaly do otvoru.)