Vaření jídla

Každý vedoucí dostane přidělenou určitou potravinu a vymyslí si nějaký úkol. Děti se rozdělí do družstev a v první fázi hry obchází vedoucí, plní úkoly a dostávají potraviny. Když mají dostatek potravin, vyrazí na louku, vykopou si ohniště a začnou klohnit (k získání potravin mohou využít i přírodní zdroje). Hodnotí se kvalita, originalita, počet chodů, estetický vzhled ....
Pozn. Toto je velice zajímavá, ale i poučná hra. Děti si v rámci hry vyzkouší rozdělání ohně a vaření na ohni. Mnohdy dokáží svým kuchařským uměním překvapit. To ovšem ještě neznamená, že porota nebude mít odvařené chuťové buňky.

Indicie

Zvolíme v terénu vhodné místo a zakopeme poklad. Toto místo následovně popíšeme pomocí indícií (např. "Je 2 metry od lípy.", "Je vidět od pumpy",atd. - vhodné je mít alespoň 6 indícií) a tyto indície rozmístíme do terénu. Děti hledají nejdříve indície a poté podle nich poklad.
Nádstavba 1: Zakopeme více pokladů a indície patřící k jednomu pokladu označíme jednou barvou, případně značkou.
Nádstavba 2: Indicie neumísťujeme do terénu, ale družstva je získávají za plnění určitých úkolů (pak je potřeba dostatek lidí, u kterých ty úkoly budou plnit).

Městské gangy

Doporučuje se hrát v ne příliš přehledném území s hodně úkryty a strategickými body (např. stanový tábor). Ideální (dle mého názoru) je počet družstev 4. Každé družstvo má svoji vlajku umístěnou na určeném místě. Hraje se po předem určenou dobu a vítězí družstvo, které má po uplynutí této doby nejvíce vlajek. Pravidla boje jsou jednoduchá: kdo je zasažen, je mrtev, položí všechny koule, které má na místo a odchází na určené místo. Vlajka se krade tak, že se vezme a odnese k vlastní vlajce. Je nepřípustné, aby někdo utíkal s vlajkou někam "pryč".
Při větším (než 2) počtu družstev většinou vznikají nepříliš stálé koalice, což činí hru zajímavější

Hra:

soubojový systém zřejmý - kdo je zasažen, přichází o život a musí zlomit sirku, kdo již nemá sirky, zvedne ruku a jde si za šéfem hry pro nový život (dostane již jen jeden). Přibližně každých 5 min. šéf hry obvolá postupně všechny vysílače a připíše vždy družstvu, které se mu z daného vysílače ozve bod. Vítězí družstvo s největším počtem bodů.
Lze hrát i bez vysílaček. Pak je potřeba jeden rozhodčí navíc, který každých 5 min obejde všechny stanoviště a zjistí, kdo je zrovna kontroluje.
Pozn. počty družstev a vysílačů můžou být samozřejmě i jiné, ale je důležité, aby byl počet vysílačů jiný než počet družstev (to dodává hře dynamičnost).

Boj o vysílače

Příprava: do území umístíme 5 vysílačů. Vysílač má 3 části: strom (ten nestavíme, ale využijeme přírody) papírovou ceduli se jménem vysílače a vysílacím kanálem a vysílačka. Je nutné, aby každý vysílač měl přidělený jiný kanál. Hráče rozdělíme do 4 družstev (lze změnit, ale je důležité, aby počet družstev a vysílačů nebyl shodný). Každý hráč dostane na počátku 3 sirky (životy) a každé družstvo přidělený počet koulí.

Dostavník

Hrajou proti sobě 2 družstva: indiáni a pošťáci. Úkolem pošťáků je projet s dostavníkem (ideální dostavník jsou kolečka nebo dvoukolák) určenou trať. Úkol indiánů je zabránit jim v tom. Na počátku hry se pošťáci připraví na startovní místo a indiáni se rozmístí v terénu (doporučuje se někde blízko trati). Kdo je trefen koulí, je mrtev a odchází na určené místo. Pokud se indiáni zmocní dostavníku, mohou ho odvléct někam pryč. Pokud se nepodaří pošťákům dovést dostavník do určitého časového limitu, prohráli. Družstva si střídají role.
Při této hře se většinou ztratí tak 50% papírových koulí. Hmm. Osud.

Medvěd

Jeden dělá medvěda a jde někam pryč. Ostatní v místnosti přestaví nábytek, tak aby se medvěd po návratu pokud možno co nejvíc zabil a můžou (resp. měli by) se i schovat. Po té se zhasne a vejde medvěd. Za soustavného brumlání se pak snaží ostatní najít.
Děti na této hře nejvíc baví to přestavování nábytku.

Sardel

Namýcháme karty tak, aby tam byla jedna červená a jinak samý černý. Kdo má červenou je sardel, ostatní jsou sardinky. Po té se rozmístíme po místnosti a zhasneme. Všichni hráči syčí, jenom sardel někam zaleze a je potichu. Kdo najde sardel, tak se k ní přitulí a přestane syčet. Kdo syčí poslední, tak prohrál, protože se nemohl k nikomu tulit.