Dobývání tvrze

Potřebujeme malou kapličku, zříceninu či něco takového. Když nemáme vyrobíme 4 stěny pomocí nataženého lana mezi stromy. Jedno družstvo tvoří obránce, druhé útočníky. Útočníci startují z vymezeného místa a jejich úkolem je dostat se co nejvíckrát během daného časového limitu (cca 5 min.) "do tvrze" (to znamená dotknout se kapličky, resp. lana). Za každý dotyk je 1 bod. Útočník, který je plácnutý nebo který dosáhl bodu, se vrací zpět na startovní pozici a může jít znovu. Po uplynutí limitu si družstva vymění role a vítězí družstvo, které získá více bodů. Případně lze hrát více kol a body se sčítají.

Pračlověk

Legenda: Dostali jste se strojem času do pravěku a musíte se vrátit zpět do přítomnosti.
Hráče rozmístíme pravidelně po kraji území a teprve poté jim oznámíme úkol - aby odletěli zpět musí se jich sejít alespoň 10 a musí nahlas napočítat do 10 (čísla možno změnit) - jakmile se jim to povede daná skupinka vyhrává a ostatní prohráli (zůstali v pravěku). Situaci komplikují pračlověci, kteří je rozhání a zabíjí (dotykem). Kdo je mrtvej, už nehraje.

Medvědi

Verze 1
Úkolem hráčů je pozabíjet všechny medvědy a naopak. Hráči zabijí medvěda tak, že se dva dotknou během krátkého časového intervalu (3 s). Medvěd zabije hráče tak, že ho povalí na zem.
Verze 2
Úkolem hráčů je zjistit jména všech medvědů (viz. cedulky na zádech). Pokud se hráče dotkne medvěd je mrtev a dohrál. Pokud hráč řekne medvědovo jméno, medvěd na 5 s zkamení (jenom jako).

2) Uvedená pravidla vůbec neplatí pro bombu. Pro bombu platí: nesmí nikoho plácnout, pokud na ni někdo zaútočí, umřou oba dva (neplatí pro minéra, ten přežije). Bomba umře v každém případě!!!
Družstvo prohrává:
- pokud umře Maršál
- pokud zůstane samotný Maršál
Pozn. Ačkoli se zdá, že tato hra je úplně náhodná, dá se zde vymuslet spousta zajímavých strategií, ale na to je potřeba alespoň trochu inteligentní lidi. Každopádně se to dá hrát i s menšími dětmi - ty sice nejsou schopny dodržovat žádnou strategii, ale stejně je to baví.

Maršál a špion

Hraje 2 a více družstev (doporučeno 2). Každé družstvo dostane sadu papírků s hodnostmi, kterou si mezi sebe tajně rozdělí.
Doporučené hodnosti jsou takovéto:
* Maršál
* Kapitán
* Pěšák
* Minér
* Špion
* Bomba
Pozn. Maršál je v každém družstvu právě jeden, špion musí být alespoň 1 ostatní dle volby organizátora (je možno dát více lístečků než je hráčů a je pak na družstvech, které vynechají).
Hra probíhá asi takto: nejdříve hráči pobíhají po vymezeném poli anic se neděje. Vzrůšo začíná teprve, když někdo někoho plácne. Základní pravidlo hry je: Vyšší hodnost zabíjí nižší (mrtvola odchází na předem vymezený hřbitov), pokud se utkají dvě stejné hodnosti, záleží na tom kdo koho plácl, pokud se plácl přibližně zaráz, boj zůstává nerozhodný a nikdo nevítězí.
Nyní následuje seznam vyjímek z výše uvenedého základního pravidla:
1) Špion zabíjí Maršála

Každé družstvo začíná na své půlce. Cílem je dopravit vlajku z protějšího kruhu na své území. Když někdo plácne soupeře na svém území, útočník si čupne a čeká až ho někdo osvobodí (dotykem). Obránci nesmí do kruhu. Pokud někdo běží s vlajkou zpátky na své území a je plácnut, vlajka se vrací do kruhu a on je normálně zajat. Komu se podaří dostat vlajku dřív zpátky, vyhrál.
Pozn. Při přenosu vlajky z kruhu se vlajka může podávat. Normálně se nesmí házet, ale při upravené verzi házení povolujeme a hrajeme s tenisákem či s ufem.
Pozn. 2: Ideální obuv: kopačky (dobře se kličkuje).

Boj o vlajku

Toto je kultovní hra našeho oddílu. Její kouzlo spočívá v tom, že pokaždé je jiná. Hodně závisí na terénu. Dá se hrát na uzké louce i v lese v území neomezeném do šířky. Teď k pravidlům: nejdříve vybereme území. Důležitým prvkem je půlící čára - ideální je když je to přírodní útvar (např. cesta, žleb, potůček...), případně vyrobíme sami (viz. pomůcky). Dále vyrobíme ve vzdálenosti asi 30 kroků od čáry dva kruhy (každý na jiné straně) o průměru asi 1 krok. Do ruhů umístíme vlajky.

Barevná křížovka

Nejdříve si připravíme nějaký koncový úkol, jehož znění vepíšeme do mřížky (můžeme použít nějakou jednoduchou šifru, jako třeba šnek) a políčka mřížky obarvíme barvičkama. Ke každému vedoucímu patří jeden úkol a jedna barva. Za jedno splnění úkolu jim prozradí jedno písmenko, které leží na políčku s jeho barvou (aby to bylo težší, tak jim na začátku neřekneme kdo má jakou barvu). Takhle družstva postupně sbírají písmenka, až dostanou celý text. Kdo první splní koncový úkol vyhrál.

Vaření jídla

Každý vedoucí dostane přidělenou určitou potravinu a vymyslí si nějaký úkol. Děti se rozdělí do družstev a v první fázi hry obchází vedoucí, plní úkoly a dostávají potraviny. Když mají dostatek potravin, vyrazí na louku, vykopou si ohniště a začnou klohnit (k získání potravin mohou využít i přírodní zdroje). Hodnotí se kvalita, originalita, počet chodů, estetický vzhled ....
Pozn. Toto je velice zajímavá, ale i poučná hra. Děti si v rámci hry vyzkouší rozdělání ohně a vaření na ohni. Mnohdy dokáží svým kuchařským uměním překvapit. To ovšem ještě neznamená, že porota nebude mít odvařené chuťové buňky.

Indicie

Zvolíme v terénu vhodné místo a zakopeme poklad. Toto místo následovně popíšeme pomocí indícií (např. "Je 2 metry od lípy.", "Je vidět od pumpy",atd. - vhodné je mít alespoň 6 indícií) a tyto indície rozmístíme do terénu. Děti hledají nejdříve indície a poté podle nich poklad.
Nádstavba 1: Zakopeme více pokladů a indície patřící k jednomu pokladu označíme jednou barvou, případně značkou.
Nádstavba 2: Indicie neumísťujeme do terénu, ale družstva je získávají za plnění určitých úkolů (pak je potřeba dostatek lidí, u kterých ty úkoly budou plnit).

Oxford - Cambridge

Story: V Anglii se každoročně koná závod osmiveslic mezi dvěma slavnými univerzitami (viz. název).
Hra: Hráči se rozdělí do dvou týmů a posadí se na zem tak, že kapitáni družstev sedí proti sobě a drží se za ruce, jejich družstvose posadí za ně do vláčku a drží za ramena toho před sebou. Hra probíhá po kolech. V každém kole se nejdříve vesluje. To probíhá tak, že vždy pádlne jeden tým (nakloní se dozadu) a zařve návez svého týmu (to je nejdůležitější na celé hře - hodně řvát) a potom druhý tým a potom zas první tým a potom ... a to tak dlouho dokud rozhodčí nepískne. Když rozhočí pískne, musí si družstva navzájem vyměnit pozice, přičemž se pohybují po směru hodinových ručiček. Družstvo, které usedne do výchozí pozice první, tak nic, družstvu, které usedne druhé vypadává poslední člen a pokračuje se dalším kolem. Ti co vypadnou fandí dále svým týmům (hlavně hodně nahlas).
Pozn. Toto je moje oblíbená hra.

Na počátku jsou všichni kuli a náhodně se pohybují (to platí po celou hru). Když se potkají 2 tvorové na stejném vývojovém stupni, losnou si (kámen-nůžky-papír), vítěz se dostává o jeden stupeň výše, proherce o jeden stupeň níže. Když prohraje kuli, zůstává stále kuli (níž už klesnout nejde). Kdo se stane člověkem, vyhrál a odchází ze hry pryč. Hraje se tak dlouho dokud se má kdo s kým utkat.

Evoluce

Pozn.: absolutně praštěná hra, ale má překvapivý úspěch.
U této hry je 5 základních vývojových stupňů: kuli-kuli, pip-pip, dyno-dyno, uááá, člověk. Ke každému stupni patří charakteristický zvuk (viz. název) a pohyb. Snaha o popis pohybů: kuli - chodí v podřepu a točí rukama (jako mažoretky), pip - stále v podřepu a mává křidýlkama, dyno -mírně napřímený a ruka nahoře představuje hlavu (to se prostě nedá popsat), uááá - téměř napřímený, bije se do prsou.

Had

Vytvoříme z hráčů dlouhého hada (všichni se drží za ruce) a chvilku chodíme okolo, až na vhodném místě hlava hada (první hráč) zastaví a had se začne namotávat dokola, přičemž se hodně tlačíme, abychom byli hodně namačkaní a zahřáli se. Když se zamotá celý had, začne se znova rozmotávat, ale tentokrát od hlavy - to znamená, že hráč který je uprostřed někudy vyleze ven a táhne za sebou zbytek.

Molekuly

U této hry je důležitá heterogenost hráčů. Zvolíme předříkávače a ten potom předříkává následujícím způsobem : "Molekuly kmitají" (to značí začátek kola, všichni hráči poskakují a vzájemně se prolínají), "Vytvoříme molekuly homo/hetero dvou/tří/čtyř/..." - na tento signál začnou hráči vytvářet skupinky. V každé skupině musí být přesně tolik lidí kolik předříkávač řekl a navíc se musí řídit předponou homo či hetero. Homo znamená, že ve skupině jsou pouze osoby jednoho pohlaví, hetero značí, že v každé skupině musí být, alespoň jeden muž a jedna žena. Ti co se nenacpou do žádné skupiny vypadají a dále nehrajou, ostatní pokráčují dále ("Molekuly kmitají" ...). Hrajeme tak dlouho, až zbydou poslední dva hráči a ti vyhráli.

Načež tato stupidní konverzace (samozřejmě s různými obměnami, můžeme se například nejdříve zeptat na počasí, aby to nešlo moc rychle) postupně postupuje doprava a to tak dlouho než to dojde opět k prvnímu hráči a ten na otázku "Nevíš jak se hraje hra na kamzíka?" odpoví "Vím, ještě tři kolečka.", načež se kolečko většinou rozpadne a hráči padnou k zemi a začnou nadávat (pokud to neznají).
Pozn. Jedna verze pravidel říká, že nikdo nesmí během hry mluvit svojí mateřtinou.

Kamzík

Typická hra pro zahřátí. Hráči se chytnou dokolečka a začnou pomalu a v pevném a přesném rytmu dřepovat. Tento pohyb opakují po celou hru. Hru začne jeden vyvolený hráč, který se začne konverzaci se svým sousedem po pravé ruce v tomto stylu: "Ahoj", "Ahoj.", "Prosím tě, nevíš co je to kamzík?", "To je ňáká horská koza, ne?", "Já myslím hru kamzík?", "Tak to teda nevím, ale můžu se zeptat svého souseda." .

5) Až dojdete na první louku, tak zastavíte (pozn. značka té louky - je tam dřevěná bouda (naše kuchyň)). Pokud tam půjdete v létě, tak tam budou i stany a uřvané děti.
6) Tady je start.
7) Na pravém břehu, nad loukou je kopec.
8) Na tom kopci je Velká vada.
9) Můžete startovat. Máte 90 minut.
10) Až se vrátíte domů, tak mi dejte vědět, kolikrát jste to zvládli. Jestli to uděláte víc jak 20 krát, tak vám koupím mraženej dort. Fakt.

Pravidla:

Začínáte dole na louce. Máte 90 minut. Vždycky vyběhnete nahoru, oběhnete Velkou vadu a vrátíte se dolů. A to musíte stihnout co nejvíckrát.
Protože tahle hra se dá hrát jen na jednom místě na Zemi, tak vám ještě musím popsat, jak se tam dostanete:
1) Najdete na mapě Košice.
2) Odjedete do Tavíkovic (to je jednoduchý, protože Tavíkovice jsou od Košic přibližně stejně daleko jako Mohelno a kde jsou Košice, to už víte (viz. krok 1)).
3) Z Tavíkovic jedete směr Hrotovice k mostu.
4) Skočíte z mostu a pokračujete po proudu řeky.

Velmi vadný závod

Tato hra by možná měla patřit spíše do kategorie stupidní, proto pokud hledáte něco konstruktivního, tak ji přeskočte.
Úvod: Tak jsme vám jednou hráli na táboře v Tavíkovicích takovou hru - úkolem bylo z přírodních materiálů vytvořit nějaké umělecké dílo. Děti postavili spoustu zajímavých děl a mimo jiné i útvar pojmenovaný Velká vada (pozn. to samozřejmě dělala moje mentální sestra). Tento útvar se nachází na velkém kopci zvaném Kočičák, který je přímo nad táborem a má sklon asi 70 stupňů. Jednoho dne mě napadlo, že když je tam Velká vada, že by byl pěkně vadný závod běhat nahoru a dolů. A tak vznikl Velmi vadný závod. A protože všichni v okolí byli móky (i když chvílu to vypadalo, že ne všichni), tak jediný kdo se tohoto skvělého závodu zůčasnil jsem byl já.

Příběhy z depa

Závodí se po dvojicích (pokud možno smíšených). Úkolem dvojice je urazit co největší počet koleček. Základ je, že se běhá, může se však udělat více různých okruhů různými typy překonávání (např. jízda na kole).
Na trati je vždy pouze jeden z dvojice, druhý čeká v depu. Během celého závodu spolu hráči nesmí mluvit, jediný dovolený způsob komunikace je přes papír a tužku. To, co si hráči píší je jejich věc, ale většinou to bývá domlouvání taktiky, popis vlastního fyzického stavu, hecování, ale i věci netýkající se závodu.
Tato hra má tu výhodu, že vám po ní zbyde i něco jiného než vzpomínky (ten kus papíru).

Vavrdův memoriál

Ke hře potřebujeme stará rozbitá kola (pokud nejsou rozbitá před závodem, tak po závodě budou). Každé družstvo dostane jedno kolo. Účelem závodu je projet vyfáborkovanou trať, tak aby se člověk sedící na kole nedotkl země (to se nějak vhodně penalizuje). Trať závodu vede velice náročnými úseky jako jsou prudké srázy, koryto řeky, kde je po pás vody, bahno... Krom toho mohou být na trati prémie jako krasojízda či kolová (střelba míčem na branku), které se bodují a posléze započítávají do výsledků. Hráči se střídají v roli jezdce a jede se více koleček.
Tuto hru jsem hrál jako hráč (v provedení Instruktorů Brno) a bylo to dost dobrý.

Tavíkoviceman

Tato hra vychází ze známého závodu Dolomiteman. Jedná se v principu o štafetu, kdy každý člověk dělá něco jiného. Trať je provedena tak, že je určeno jedno centrální místo, kde se předávají kolíky. Všechny tratě tedy začínají a konči na stejném místě.
Příklady úseků: jízda na kole, běh, běh do kopce, běh pozpátku, plížení, skok snožmo, šoulení kuličky (to máte kuličku a musíte ju prohnat několika brankama a používat u toho jen 2 prsty), běh pabroukem (něco jako po čtyrech, ale máte břicho nahoru), drsoň (tradiční závěrečná disciplína - běh proti proudu řeky). Úspěch družstva často závisí na správném rozdělení jednotlivých úseků mezi členy.
Startovat můžou buď všechny družstva zaráz anebo jedeme systémem play-of (vždy dvě družstva a jedno postupuje - u tohoto systému je občas problém přesvědčit postoupivší družstva, aby se vydali znova na start.
Po ukončení závodu mezi družstvy většinou následují exibice jako výběr vedoucích proti výběru dětí apod.

Povinné vybavení ke hře:
- Láhev alkoholického nápoje. (Nejlépe několik)
- Hrací kostka v rozsahu 1 – 6.
- Hrací karty
- Hrací figury – nejlépe malý panák.
- Nejméně 4 plnoletí hráči.

Doporučené dovybavení :
- Několik lahví nealko nápoje
- Smysl pro humor
- A zdravá játra !






Příjemnou zábavnou hru a
CHLASTU ZDAR !!!!

- Pro nasazení nové figurky je třeba hodit 6. Další následující hod musí být použit pro postoupení s touto
novou figurkou.
- Každá hozená 6 musí být prioritně použita pro nasazení další figurky.
- Pokud padne několik šestek za sebou musí být vždy využity pouze pro jedinou figuru.
- Vyhazování soupeřových figur je naprosto dobrovolné a řídí se pouze několika, pravidly a to :
- Za dobrotu na žebrotu.
- Oko za oko, zub za zub.
- Kdo jinému jamu kopá sám do ní sám.
- Kdo po tobě kamenem, ty po něm kořalkou.
- atd.

- Každá figurka která je poklizena do domečku musí být vypita.

Barevná křížovka

Nejdříve si připravíme nějaký koncový úkol, jehož znění vepíšeme do mřížky (můžeme použít nějakou jednoduchou šifru, jako třeba šnek) a políčka mřížky obarvíme barvičkama. Ke každému vedoucímu patří jeden úkol a jedna barva. Za jedno splnění úkolu jim prozradí jedno písmenko, které leží na políčku s jeho barvou (aby to bylo težší, tak jim na začátku neřekneme kdo má jakou barvu). Takhle družstva postupně sbírají písmenka, až dostanou celý text. Kdo první splní koncový úkol vyhrál.