Metoda:

kázeň – hra – kořist – kázeň
Je metodou kontrastu a může být nazvána i jinak. Je dokonalejší formou předchozí metody a dospěl jsem k ní dlouholetými zkušenostmi. Může být použita jak samostatně, tak jako druhá etapa již uvedené předchozí metody hrou, pokud se podařilo prohloubit u psa dostačující zájem. Je použitelná ve služební, sportovní i lovecké kynologii. Je založena na vrozeném loveckém a potravním chování, kořistnickém pudu a kázni, která vše od počátku usměrňuje způsobem: kázeň – hra – kořist – kázeň.
Je vhodná pro psy od 8 měsíců stáří a dále bez omezení věku, u kterých je prokázaný velký zájem o lov kořisti, její držení a nechuť až agresivita při odevzdávání aportu.
Je nevhodná pro psy se slabým zájmem o přinášení, pro psy příliš citlivé na působení obojku nebo jiné mechanické podněty, které zájem o lov a kořist tlumí nebo ruší. Podmínkou je zvládnutí základních cviků poslušnosti: chůze u nohy na vodítku, sedni, lehni a přivolání.

Když pes ochotně plní všechny naše požadavky, tj. aport přináší, drží a na povel pusť odevzdává, vyžadujeme odevzdávání vsedě. Pozor, držení předmětu však nesmí být požadavkem usednutí předčasně uvolněno. V takovém případě jej opětovně lehkým potáhnutím za provázek nebo poklepem prstu oživíme.
Ve třetí části výcviku provázek na předmětu zkrátíme asi na 30 – 40 cm a odhazujeme jej volně. Jakmile pes předmět uchopí, opětovně couváme a psa přivoláváme, necháme usednout a předmět odebíráme. Provázek visící od předmětu z tlamy psa poslouží pro přinášení volných, neupoutaných předmětů. V této části také měníme předměty a přivykáme psa na různé tvary a váhu, změnu prostředí a prodlužujeme dobu mezi odhozením aportu a povelem k přinesení. Pokud je pes natolik vycvičený, že je možné ho odložit, ponecháváme ho na místě a předmět odnášíme na postupně se prodlužující úměrnou vzdálenost a po návratu psa pro aport vysíláme. Toto cvičení považuji za velmi účelné, neboť značně tlumí budoucí možný návyk psa na příliš „radostné“ uchopení odhozeného předmětu a nedostatky z toho vyplývající (nadhazování, překusy apod.) a navíc získávám předběžnou přípravu pro vysílání vpřed i vyhledávání neviděných nebo ztracených předmětů. O zařazování psa k noze po odevzdání aportu se nebudu zmiňovat, neboť je cvikem ovladatelnosti.
Pokud se v některé z uvedených částí výcviku vyskytnou problémy, je vhodné se vrátit k etapě předcházející.

Předmět uvážeme

na provázek asi 5 – 6 metrů dlouhý a konec, který budeme držet v ruce, opatříme okem pro navléknutí na zápěstí. Psa podržíme za obojek, předmětem vydráždíme a odhodíme na vzdálenost provázku. Současně s dopadem předmětu uvolníme psa a necháme ho předmět uchopit. Když pes nemůže odhozený aport nalézt, nebo to alespoň předstírá, oživíme jej poškubnutím. Jakmile pes předmět drží, couváme nebo přisedneme a psa přivoláváme. Pokud má pes snahu s předmětem od nás odcházet, kombinujeme přivolání s lehkým přitahováním předmětu i se psem k sobě. Při odebírání předmětu postupujeme stejným způsobem jako v první uvedené části výcviku.

Pokud se tak stane,

úkon opakujeme. Poté doručkujeme po provázku do těsné blízkosti psa, položíme mu jednu ruku na hřbet horní čelisti tak, aby ji prsty směrem dolů obepínaly a na povel „pusť“ přestaneme klást odpor předmětu a zahrneme oboustranně pysky pod horní špičáky psa. Uvolněný předmět druhou rukou vyjmeme z tlamy a uschováme. Psa pochválíme, případně odměníme pamlskem, který také můžeme používat v přímé kombinaci s tlakem prstů na pysky nebo místo něho, pro nácvik pouštění. Cvičení opakujeme 3 – 4krát za sebou, nejlépe třikrát denně. Je nutné jej však ukončit vždy při plném zájmu psa o hru. Pokud o výcvik ztrácí zájem, vynecháme některé denní cvičení nebo i celý výcvikový den. Pokud má cvičený pes o hru narůstající zájem, předmět po uchopení pevně drží a na povel „pusť“ uvolňuje ochotně sevření čelistí, můžeme přistoupit ke druhé části výcviku.

Doporučený postup:

Předmět, který jsme pro rozvíjení vloh a hru zvolili, upoutáme na vhodný netřepivý provázek (pokud již není výrobcem takto upraven) přiměřené délky, abychom s ním mohl dobře potřásat i pohybovat na zemi. Můžeme jej též přivázat na vhodný prut nebo bič.
Na zcela nerušeném místě, předem řádně vyvenčeného, ale neunaveného psa předmětem vydráždíme a umožníme mu, aby jej po zemi pronásledoval. Jakmile jeho lovecká vášeň narůstá, dovolíme mu uchopení „kořisti“ a lehkým, stálým tahem, abychom zabránili hraní si s předmětem, imitujeme odpor. pozor, v žádném případě bychom neměli aport psovi z tlamy vytrhnout.

Způsob výcviku

Způsoby provádění různými cvičiteli se mohou i při stejném výsledku od sebe částečně odlišovat, neboť jsou dány zkušenostmi, cvičitelskou schopností, povahovými vlastnostmi a vlohami psů, se kterými byl výcvik prováděn.
Uvedu alespoň základní:
Uvedená metoda je rozvíjením vrozených vloh psa pro lov malé kořisti a současně i nenásilným výcvikem. Spočívá v „oživování“ vhodných předmětů (míčků, kostek, umělých kostí, pešků), ať již upevněných na provázku, nebo volně, které u psa vyvolávají lovecké chování a jejich následné ulovení. Až potud většinou nebývají s tímto způsobem výcviku problémy. Ty nastávají především ve chvíli, kdy má pes zcela proti své přirozenosti ulovenou kořist „někomu“ přinést a odevzdat. Zde právě záleží na předchozí výchově, vynalézavosti psovoda, jeho postavení vůči psovi, typu vyšší nervové činnosti a na vlohách psa.

Je nevhodná pro psy,

kteří zájem neprojevují a nebo jej rychle pod vlivem různých rušivých podnětů ztrácejí, a méně vhodná pro psy, kterým je přinášení důležitou a hlavní pracovní náplní. Z bezpečnostních důvodů nedoporučuji její používání u dominantních psů se silně vyvinutým kořistnickým pudem, pokud nebyla předem vybudována nadřazenost psovoda.
Výhodou této metody je radostné provádění výkonu a nenarušený kontakt s psovodem. Nevýhodou je možný návrat ke hře a nepřesnostem, značný vliv neznámého prostředí a rušivých podnětů, nasycení hrou (přecvičení) a odepření výkonu. V takovém případě nelze psa jiným způsobem k provedení cviku donutit a je možno pokračovat až po úměrné přestávce a patřičném „vyladění“ psa.

Metoda nazývaná hravá

Je nejrozšířenější používanou metodou výcviku psů v přinášení. Používá se především ve sportovní a služební kynologii, méně již v lovecké. Je založena na vrozeném loveckém a potravním chování psa a hře, která jej vyvolává. V závěru výcviku by měla být mechanicky upřesněna k dokonalosti technického provedení. Je vhodná pro psy všech věkových kategorií, kteří projeví o tento způsob hry zájem.

Od hry až k parforsu

To ovšem vyžaduje patřičné znalosti i zkušenosti a ne každý jimi disponuje. A tak se vyskytují psi, kteří odnášejí aport na opačnou stranu, i psi, kteří při spatření činky psovoda pokoušou nebo se strachem pomočí.
A znovu přichází člověk, tentokrát jako chovatel a hned ve dvou podobách. ten první z lásky k plemeni a úcty k tvůrcům udržuje a vylepšuje soulad exteriéru s výkonem, ten druhý rozděluje jedno plemeno na dvě a někdy i na tři. Výstavní, pracovní, případně i tzv. „do rodiny“. A tak se chtě nechtě setkáváme s jedinci i celými liniemi původně pracovních plemen s absencí vloh k přinášení i „chuti do práce“, což spolu jistě souvisí. Naštěstí prvních chovatelů bylo u nás po dlouhou dobu více.
Dříve, než uvedu několik způsobů výcviku psa v přinášení, bych chtěl připomenout zásadní věc. Přinášení je cvik poslušnostní a nikoliv hra. Ta poslouží k rozvíjení vloh a odvozenému výcviku a pomocný předmět (oblíbený) jako možná doživotní odměna psa i při jiném výcviku. Cvičitel, který používá stejný předmět pro rozvíjení vlohy, odměnu i pracovní výkon, nemívá obvykle velký úspěch. Stejně tak i ten, kdo neumí stanovit správný poměr i čas hry a výcviku, a to u každého psa individuálně.

aport

Jak známo, aportováním se rozumí přinášení různých věcí, předmětů nebo zvěře, které odpovídají fyzickým schopnostem psa, a to od místa nalezení až ke psovodovi.
Výcvik navazuje na prastarou vlastnost psovitých (i jiných) šelem, která souvisí s loveckým, potravním a rodičovským chováním. Nechceme tedy po psu nic nepřirozeného. ale pozor! Divoká šelma nosí a přináší pouze tehdy, vzniká-li životní potřeba tohoto konání. Shodně tak bude konat i náš dosud nevycvičený pes, pokud ovšem zdědil dostatečné množství a kvalitu vloh podílejících se na této vlastnosti. Dnes přichází člověk-cvičitel a chce, aby pes nosil a přinášel nikoliv podle svých, ale podle jeho potřeb, aby se své kořisti radostně a ochotně vzdával, bez ohledu na dobu, únavu, nasycenost a daný stupeň dominantnosti. Aby byl cvičitel úspěšný, musí umět vyhodnotit množství a kvality vloh potřebných pro výcvik a zvolit odpovídající způsob.

Po té co skončí fáze nošení materiálu, snaží se družstva postavit z nanošaného materiálu postavit stavby za co nejvíce bodů. Platí, že pokud mají více staveb stejného typu, tak za ně dostávají méně bodů (tj. za druhou chalupu už jsou jen 4 body, za třetí 3 body atd.). Materiál mohou měnit.
Pozn. U této hry je důležitá také taktika - tj. nanosit materiál tak jak to zrovna vyjde, co zrovna ukradnu, ale sledovat trochu co už mám a podle toho hrát.
Pozn. 2 Léčení u šamana probíhá následovně: šaman se musí optat, jak ke zranění došlo, jestli to bolelo, a po tom za říkání kouzelného zaříkadla (moje oblíbené je: "hmmmmmm, hmmmmmm") zranění odčaruje.

Hra se hraje po družstvech (družstva by měla být alespoň po 5 lidech a měla by být alespoň 3. Větší počty výhodou). Každé družstvo si rozdělí následující role: dělník, lukostřelec, válečník. Jediný dělník může těžit materiál přímo v přírodě (to znamená, že přijde k příslušné skleničce a vezme si lísteček). Lukostřelec má 1 papírovou kouli. Koho trefí, ten je okraden, musí mu odevzdat materiál, který nese a musí se jít nechat vyléčit k šamanovi, aby mohl pokračovat dál. Válečník okrádá dotykem (pozn. válečník nemůže okrást válečníka), jinak to platí stejně. Obecně platí pravidlo, že nikdo nesmí nést více jak jeden kus materiálu. Ve vesnici se nesmí okrádat a z vesnice se nesmí střílet.

Stavby

Příprava: Na herní území umístíme tři skleničky s nápisy LES, LOM, ŘEKA. Do těchto skleniček dáme mnoho lístečků s popisky DŘEVO, KÁMEN, JÍL (to kam který lísteček patří je doufám jasné) a pomocí lana vymezíme vesnici (průměr alespoň 10 m). Dále připravíme ceník staveb (každá položka ceníku má nasledující položky: jméno stavby, potřebný materiál a počet bodů. Např. chalupa, 3 dřeva, 1 kámen, 1 jíl, 5 bodů).

Fantom

Tato hra se na rozdíl ode všech ostatních hraje ve městě. Vychazí ze známé deskové hry. Účelem je chytit fantoma, který běhá po městě a každých x minut hlásí vysílačkou svoji polohu (x= 3 až 6). Hráči jsou rozděleni do samostatně operujících týmů, každý tým má vysílačku a obkreslenou mapu města. Fantom v mezičase nesmí (resp. neměl by) odposlouchávat, jak se týmy domlouvají.
Pozn. Doporučuji zakázan fantomovi vstup na hřbitov, zvláště hrajete-li o dušičkách.
Pozn. 2 Dá se to hrát i ve volné přírodě, ale pak je potřeba, aby hráči znali dobře okolí a místní názvosloví.

Účelem celé hry je stát se člověkem a nasbírat co nejvíc bodů. Člověk získá 5 bodů za hamburger s colou, 1 bod za samotnou colu či hamburger či za ulovenou bakterii.
Pozn. k realizaci: Je dobré udělat aspoň 3 stanoviště na kterých budou probíhat postupy na vyšší úroveň a "oživování mrtvých" (aby se netvořili fronty) a 1 recyklátora, který bude znova rozmisťovat posbírané papírky.

Na druhém stupni již můžete lovit také zvířátka 1. Stupně, to znamená, že když někoho chytnete, seberete mu jeho cedulku a on začíná znova. Takže takový špaček může nalovit třeba 2 čmeláky a 1 třešeň nebo 5 třešní nebo atd. Obdobně je to se stupněm 3. Vyjímka jsou bakterie, které loví zvířata stupně 2 a 3 (na ulovení medvěda či orla jsou potřeba 2 bakterie, které plácnou oběť těsně po sobě) a stačí jim k postupu na další stupeň pouze 1 kořist.

Stupeň 3: medvěd (žere zajice, blbouna), orel (žere zajíce, špačky)
Stupeň 4: člověk (žere colu s hamburgrem a chytá bakterie)
Stupeň 0 je reprezentován lístečky poházenými po lese. Všichni hráči začínají na stupni 1, kdo umře může začít znova na stupni 1. K přestupu na vyšší stupeň je vždy potřeba nasbírat potravu s hodnotou alespoň 5 (vyjímka bakterie, viz. níže). To znamená, že pokud jste čmelák musíte na začátku nasbírat 5 lístečků s třešněmi či kopretinami.

Evoluce II.

Pozn.: Základní námět a název vychází z níže uvedené absolutně přaštěné hry.
První krok při přípravě této hry je sestavit vhodný potravní řetězec. Já zde popíši ten, který jsme používali my, ale klidně si udělejte svůj.
Stupeň 0: tráva, třešně, kopretiny, cola, hamburger
hodnota stravy 1
Stupeň 1: čmelák (žere třešně, kopretiny), brouček (žere trávu, kopretiny), bakterie (žere stupeň 2,3)
hodnota stravy 2
Stupeň 2: zajíc (žere trávu), špaček (žere čmeláky, třešně), blboun (žere čmeláky, broučky)
hodnota stravy 3