Jen pohyb jeho ruky

- a stráže zůstaly
přimrazené. Čaroděj, nyní již dospělý muž, řekl, že jeho
spánek skončil. Léta výchovy mezi mnichy mu umožnila ovládat
své magické síly. Jakmile se jeho tělo a duch opět setkali,
vzbudil se, usedl na Vichr a přiletěl. Vysvětlil, že chce
splatit dvoru všechnu tu péči, kterou mu věnovali během
dětství, a vybral si večer Princovy slavnosti. Vytáhl
z vlajícího hávu přesýpací hodiny vybroušené z obsidianu,
naplněné pískem bělejším než čerstvě napadlý sníh. Mladý
princ si je pečlivě prohlédl. I když se písek stále sypal
seshora dolů, dolní polovina se stále neplnila, a horní část
se nevyprazdňovala. Medivh prohlásil, že ten písek
představuje obyvatelstvo království, a tak jak se hodiny
nikdy nevyprázdní, tak i Wrynnovo království nepadne.

Llane

dosáhl věku dospívání, a dostal titul Princ
z Azerothu. Na téhle slavnosti mu desítky tisíc pozvaných
popřály štěstí a dlouhé zdraví. Během večerní oslavy
s rodinou a blízkými dvora začal vát studený vítr. Nejprve
letmý vánek, získával na síle, až nakonec jako vichr
vyvrátil dveře k hlavní hale na hradě. Když se hosti
obrátili čelem k větru, viděli postavu, ketrá si vítr
osedlala jako pták pomsty.
Blesky osvětlily halu modravým světlem, až se objevila
tvář Medivha. Když se snesl před Královu tabuli, stráž
vyskočila k obraně.

Jen díky

spojení všech kouzel čarodějových se
schopnostmi všech kněží se podařilo udržet malého Medivha.
Jak ho drželi, křičel nekřesťanskou bolestí, neboť jím
procházela podivná energie. Míjely hodiny, ba dny, čas se
jakoby zastavil, neboť kvílení neustávalo, ba rostlo. Pak
v okamžiku, jako když sfouknete svíčku, oba - otec i syn
- padli k zemi. Čaroděj ležel mrtev, zbaven vší životní
energie, a Medivh upadl do hlubokého spánku. Srdce mu sotva
tlouklo, jen lehoučké závany dechu překročily jeho rty. Po
dlouhém uvažování se Král a Mniši z Nortshire domluvili, že
Medivh bude pro bezpečí svoje i celé říše umístěn na
Opatství.

571

Přechod od věku dětství k věku dospívání je znamenitým
dnem očekávání pro rodiče i dítě. Medivh dosáhl tohoto věku
a očekával udělení titulu Nástupník Dvorního Čaroděje.
V předvečer této příležitosti měl chlapec divoké zlověstné
sny plné pronásledovatelů. Probudil se pokryt studeným
potem, a utíkal do ložnice svého otce. Jak se Čaroděj dotkl
jeho rozpáleného čela, v chlapcových očích se rozhořel
plamen. Odlesk tohoto ohně musel dosáhnout až k Opatství
Northshire, neboť během hodiny dorazilo na hrad přes sto
kněží.

559

Po mnoho generací vládl mír, za vladaře Krále Wrynna III
panovala prosperita. Různé půtky předchozích vladařů neměly
na nynějším dvoře místa. Narodil se malý čaroděj Medivh ze
spojení dvorního $aroděje a tajemné cestovatelky. Po
narození dítěte žena zmizela, a dítě bylo přineseno k dvoru.
564
Král Wrynn a Lady Varia se dočkali dítěte, bylo to
jejich dítě jediné, ale syn znamenal pokračování rodu. Pro
Království to byl velký den, a byl slaven mnoha slavnostmi a
turnaji. Král Wrynn prohlásil tento den za slavný pro trvání
svého panování, a každý obyvatel Azerothu dostal jeden zlatý
sovereign.

Garona z Koncilu Stínů

KRONIKY O VÁLCE V AZEROTHU

Výtažek příběhů vedoucích k válce
mezi Lidským plemenem a Hordami Orků
jak je popsal
Sir Lothar, Rytíř Říše
Jmenuji se Sir Lothar, Zbrojíř Bratrstva Koně, bojovník
v Králových službách. Cítím povinnost vyprávět vám o
událostech, které nakonec vedly k válce. Historie naší války
s Orky začala před nějakými čtyřiceti lety. Vyprávím vám o
tom proto, abyste mohli alespoň trochu pochopit nás i naše
nepřátele. Když studuji historii a tuhle válku, pochopil
jsem, že jen díky porozumění minulosti můžeme dělat správná
rozhodnutí do budoucna.

Jeho krutost

a schopnost velet jsou zastíněny pouze
touhou po moci. Studoval podmínky, za kterých jsou Humené
schopni porazit přesilu Orců svou strategií a lstí. Z této
taktiky se naučil vnést pořádek do útoků našich
roztříštěných jednotek. Našel pomoc u obou rodů magických
umění, hledal nové zbraně, které by přidal do svého
arzenálu. Vrcholem těchto plánů buse sjednocení všech klanů
Orců - armád, Čarodějů a Nekromancerů - za účelem
eventuálního zničení Humanů. Věk Chaosu je nyní v jeho
rukou.

To bylo

před nějakými patnácti lety, kdy tohle trpké
střetnutí změnilo chod našeho osudu. Mnozí volali po
uzavření průchodu, zatímco ostatní chtěli poznovu zaútočit
na Humany se všemi našimi silami. Z tohoto chaosu vzešel
jeden Orc, s odvahou a chytrostí převyšující ostatní.
Opatrným manévrováním a získáváním podpory se jeho hlas
stával důraznějším, jak čas běžel. Jakmile se vypořádal
s hlavními oponenty, jen málo zbylo těch, kteří by byli
proti jeho plánům, a naši lidé se octli pod vládou Velkého
Válečného Velitele Orců Blackhanda.

Vejít

do hradu bylo lehké, neboť prosperita téhle země,
která ji činila pro nás tak atraktivní, byla zároveň
slabostí Humanů. Stráže byly nepřipravené na naše vojska
proudící branami a přes hradby. Jejich muži se činili, aby
nás zastavili, tak dlouho jak jen mohli, ale naše převaha a
síla brzy zvrátily bitvu v náš prospěch. Vítězství by bylo
zajištěno, kdyby nepřijeli velcí jezdci. Jeli na hžbetech
svalnatých a šlachovitých bytostí, které pronikly našimi
šiky a způsobily více škody, než jejich jezdci. Tihle
rytíři, jak jsme je časem poznali, se spojili se zbytkem
vojáků a vytlačili nás z hradu. Každý náš útok byl odražen,
a byli jsme tlačeni zpět k průchodu, zpět do našeho světa.
Jakoby kouzlem se vždy ocitli za našimi zády, po našem boku,
na naší stopě. Taktak jsme dosáhli okraje kraje bažin, které
nyní obklopovaly průchod, a pohlcovaly naše uprchlíky do
svých temných hlubin.

Do dneška

jsme se o nové říši a jejich obyvatelích mnoho
dozvěděli. V mnoha věcech je těžké jim porozumět, v jiných
jsou nám zase tak podobní. Tvrdý úder do hlavy je usmrtí.
Nedostatek jídla vede k hladovění. Bolest je pro ně stejná,
jako pro naše ostatní nepřátele, a osvědčila se jako dobrý
prostředek pro získávání informací.


Prvními kousky informací, které jsme získali, byl název
nové země - Azeroth, a název obyvatel - Humani. Pohybovali
jsme se po zemi Azeroth opatrně, poznávajíce, co jsme mohli,
ale brzy příliš ukvapeně převládla chuť získaného v myslích
velitelů Orcských klanů. Po snesení mnoha argumentů bylo
rozhodnuto zaútočit na vysoký hrad na severu země, aby byl
protivník zničen a na trůn zasedl Orc. Více a více bojovníků
procházelo trhlinou, a s nimi procházel i duch naší země.
Čarodějové říkali, že je to vedlejší efekt průchodu, a tak
země kolem průchodu se stávala stále více a více zničenou, a
nabývala charakteru naší krajiny.

Náš zákon

následnictví je prostý - jen nejsilnější přežijí. Všechny záležitosti politiky jsou ponechány pro otevřenou diskuzi. Může to vést v mnoha případech
k nenávisti, ale je to nejrychlejší a nejjednodušší cesta přijít ve většině případů k závěru. Každý Orc se domůže slyšení svých argumentů, pokud je může podložit fakty - nebo ocelí. Silnější paže je znakem síly, a síla je mezi hordami vysoce uznávaná. Rozhodující vítězství v bitvě povyšuje velitele a jeho bojovníky na místa cti a rozhodování. Tahle pocta je ale pomíjející, protože čím výše vystoupíš, tím horší - a smrtelnější - je pád.

domov

V jejich domovech bylo jen málo cenného, ale pole byla plná zralého obilí. Jejich
dobytek, ač malý vzrůstem, se ukázal jako skvělý, a co nemohli sníst nebo zabalit, bylo zapáleno. Cetky přinesené zpět z toho místa byly zpracované neznámými řemeslnými postupy, a rychle si je rozdělili velitelé klanů jako cennosti. Nový svět, plný místa a měkkých, chabých obránců se ukázal být cenným drahokamem, který si Orcové zasadí do
své koruny.

Najít vesnici

bylo jednoduché, ani to nestojí za líčení.
Stejně to bylo stokrát líčeno, a ještě stokrát asi bude.
Skupina podivných hranatých budov bylo to první, co
spatřili. Hrubá blátivá cesta vedla ke trojici statků. Šeď
úsvitu nechala rozsvěcet slunce toho světa, které stoupalo
nad vrcholky hor. Byl to jasně žlutý kotouč, který zářil
dvakrát jasněji než naše slunce, a začalo se až příliš
oteplovat. Potom z podivné malé chatrče vyšla bytost, která
musela být pravým obyvatelem nového světa. Malá, růžová,
s chabým svalstvem. Bojovníci se ušklíbli jeden na druhého,
s vědomím, že pokud tohle reprezentuje rasu, kterou musejí
vybít, aby ovládli tento svět, vítězství bude záležitostí
okamžiku. Vyběhli ze svého úkrytu, vrhli se na vesnici a
pobili vše živé, na co přišli. Muži kladli chabý odpor, ale
ženy a děti se poddali masakru.

Průchodem mělo

proklouznout sedm bojovníků, aby se vrátili s popisem země a
bytostí, které v ní žijí na druhé straně. Jakmile se
Čarodějové dali do práce na zpřístupnění průchodu, ozvalo se
kvílení a vití, stále silnější a silnější, jako když černý
vlk vije na úplněk. Když byl zvuk silný až k ohluchnutí,
bojovníci vešli do kruhu, který nyní ožil tisíci barev a
odstínů v divokém tanci. Co čekalo těch sedm si nikdo
nedovedl představit ani v těch nejdivočejších představách.

Pověsti

o tom, který takto pronikl a opět se vrátil, praví, že se jevil svým olegům změněný, až šílený, ale přece jen přinesl určité důkazy. Dovolilo to sektě oslovit
rozhádané velitele Orcských klanů, a přesvědčit je, aby zanechali válek na jeden rok. Po uplynutí té doby slíbili Čarodějové uskutečnit nájezd do nového světa. Ovládnutí průrvy bylo snadnější s jejím rozšířením, a než se tříkrát Měsíc vyměnil, byla hotova k průniku malých jednotek do nového světa. Modrý kruh energie, přibližné šíře na dva a půl Orca, bylo to, co si mohli velitelé Orcských klanů prohlédnout. Černé a rudé plaménky šlehaly napříč, srážejíce se s mimozemskými plameny.

aby byla znovuzískána

žádoucí rovnováha, musely by hordy Orců získat znovu
společného nepřítele.

Během období zkoumání byla nalezena trhlina v jemném
tkanivu dimenze. Mnoho let minulo, než se Čarodějům povedlo
odhalit tajemství této malé trhliny. Mnoho zkoušek a testů
vedlo k závěru, že by tenhle fenomén mohl vést k proniknutí
do jiné říše, pokud by mohl být ovládnut. Čarodějové začali
s trhlinou experimentovat, aby ji rozšířili a učinili
trvalou. Aby případně mohli vytvořit malou bránu, kterou by
mohl jeden z jejich klanu proniknout.

Přesto

stále bojujeme, a desetiletí šarvátek mezi klany
nás vnitřně rozdělují. Brzy se objevily snahy některých
ovládnout pro sebe celou říši Orců. Vedlo to k ozbrojeným
konfliktům, a ke krvavé válce. Jestliže neexistovala země,
kde by vládli naši nepřátelé, budeme bojovat o země našich
bratrů.
Jediný klan, který se nestaral o tyhle hry o moc, byly
Čarodějové (Warlocks). Pobývajíc ve svých věžích, viděli
rostoucí nebezpečí. Ačkoli války byly potěchou i pro
Nekromancery, neboť byly zdrojem proudů krve pro Podzemí,
Čarodějové se obávali, že žádný z Orců nezůstane naživu. To
by mohlo porušit vzácnou rovnováhu ovládání mocných sil, a
mohlo by to rušit jejich kouzla.